| Po | Ut | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 | 07 |
| 08 | 09 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | 31 | 01 | 02 | 03 | 04 |
Yesterday :: Autor: Saphira
Yesterday,
All my troubles seemed so far away,
Now it looks as though
There are here to stay
Oh, i believe in yesterday
Procházel ztichlými chodbami. Venku vládlo pochmurné počasí. Vítr rozfukoval spadané listí a čechral vrcholky stromů.
Cítil zvláštní pocit viny, ale jakoby se ho jeho starosti vůbec netýkaly, jako by vůbec nebyly jeho. Možná to neměl dělat. Možná, že se to vůbec nemělo stát. Neměl právo nechat se poddat svým citům. Přesto to udělal, přesto teď někde seděla a tiše plakala. Proč se museli potkat zrovna na tomhle místě? Proč zrovna on? Proč zrovna Hermiona Grangerová?
Suddenly,
I‘m not half the man I used to be,
There is shadow hanging over me,
Oh, yesterday came suddenly
Už to nemohl vydržet. Svůj dvojí život žil jen napůl, ocitl se někde mezi těmito dvěmi světy. Ona pro něj znamenala jakési oproštění od těchto dvou světů. Když se ho zeptala, jak to mezi nimi vlastně je, odpověděl, že pro něj je dobrým odreagováním. Její reakce byla překvapivá. Nepřemýšlel nad tím, jako by řekl něco špatného. Řekl pravdu. Měl dost těch všech lží, co se kolem něj omotávaly jako šedé stíny a svazovaly ho. Už měl dost přetvařování se. Řekl pravdu, protože nechtěl lhát.
Pravda ho náhle dostala tam, kde byl. Do jeho nesmyslného včerejšího života plného stínů.
Why she had to go,
I don‘t know,
She wouldn‘t say,
I said something wrong,
Now I long for
Yesterday.
Když to uslyšela, utekla. Nevěděl proč. Řekl jí pravdu. Možná to chápala špatně, nechtěl jí tím ublížit. Vyčítal si to, ale pravda se přece má říkat. Toužil, aby se to dalo vrátit. Aby dnes bylo včera.
Yesterday,
Love was such and easy game to play,
Now I need a place to hide away,
Oh, I believed in yesterday
Počasí venku mělo podobu šedivé clony. Clony, která ho svírala. Proč si probůh myslel, že je to tak jednoduché? Že láska je jednoduchá? Že je to jenom hra? Proč zjistil pravý opak až potom, co udělal tu chybu?
Rozpršelo se. Déšť umýval okna, zbavoval je jejich špíny. Severus pocítil touhu jít se nechat zbavit té své. Svých chyb, svých špatných rozhodnutí. Vyšel hlavní bránou ven do deštivého dne. Schovával se před minulostí, které chtěl utéct. Litoval, že se kdy přidal na špatnou stranu. Bylo by to o tolik jednodušší. Nemusel by si hrát na obávaného profesora. Nemusel by se schovávat před osudem.
Zároveň věřil ve včerejšek. Věřil, že kdyby neřekl tu hloupou větu, bylo by to teď mezi ním a Hermionou v pořádku. Že ona by své tváře nesmáčela slzami a on by nenechával svou špínu nechat umýt deštěm.